Hučení od kola se nevyplácí přeslechnout
Podzim je pro mnoho řidičů období, kdy se auto znovu „poslouchá“. Přezouvá se na zimní pneumatiky, vozí se dřevo, brambory a zahradní odpad, a s prvními chladnějšími rány se v kabině občas ozve zvuk, který tam v létě nebyl.
Tiché hučení od kola, které sílí s rychlostí, většina lidí přičte novým zimním gumám. Často je to ale ložisko kola, které dává najevo, že mu dochází dech. A přeslechnout ho se nevyplácí.
Nenápadný díl s velkou zodpovědností
Ložisko kola je součástka, na kterou si řidič vzpomene až ve chvíli, kdy začne dělat potíže. Přitom nese celou váhu vozu, přenáší síly při brzdění i v zatáčkách a zajišťuje, aby se kolo točilo hladce a bez vůle. Za život auta urazí statisíce kilometrů, projede tisíce výmolů a celé zimy v solné břečce. Není divu, že se dřív nebo později opotřebuje.
Problém je v tom, že opotřebení přichází pozvolna. Ložisko nezačne hučet ze dne na den hlasitě. Zvuk se ozve nejdřív jen při vyšší rychlosti, pak i ve městě a teprve nakonec ho slyší i spolujezdec. Ucho si mezitím zvykne a řidič přestane hučení vnímat jako varování.
Jak hučení rozpoznat
Opotřebované ložisko se obvykle ozývá dunivým hučením, které roste s rychlostí, ale nemění se s otáčkami motoru. Typické je, že se zvuk mění v zatáčkách. Když auto zatáčí, váha se přenese na vnější kola a zatížené vadné ložisko zahučí hlasitěji. V opačné zatáčce se naopak uleví a zvuk na chvíli zeslábne.
Právě tím se ložisko liší od hlučných pneumatik, které hučí podobně, ale jejich zvuk závisí hlavně na povrchu silnice. Kdo si není jistý, může zkusit jednoduchý test: přehodit kola mezi nápravami. Pokud se hučení přestěhuje s nimi, viníkem jsou pneumatiky. Pokud zůstane na místě, je čas podívat se na ložisko.
Proč neodkládat opravu
Hučící ložisko není jen otázka komfortu. Jakmile se v něm objeví vůle, opotřebení se zrychluje. Ložisko se víc zahřívá, vůle roste a kolo přestává běžet přesně. To se projeví i jinde, než by člověk čekal:
- brzdy pracují hůř, protože se brzdový kotouč při vůli v ložisku rozkmitává a destičky se rychleji opotřebují,
- pneumatiky se mohou sjíždět nerovnoměrně,
- kontrolka ABS se může rozsvítit, protože snímací kroužek bývá u řady vozů součástí ložiska,
- na technické kontrole vůle v ložisku znamená závadu, se kterou auto neprojde.
V krajním případě se ložisko může zadřít. To už není nepříjemný zvuk, ale skutečné riziko pro posádku. Kolo, které se za jízdy začne zadírat, je situace, kterou nikdo nechce zažít na dálnici.
Oprava v servisu nebo doma?
Výměna ložiska patří k opravám, které zvládne zručný kutil s vybavenou garáží. Záleží ale na typu. Novější vozy mají často ložiskovou jednotku přišroubovanou k těhlici, kterou stačí vyměnit vcelku. Starší a mnohé současné modely mají ložisko zalisované a tam už je potřeba speciální nářadí.
Nejčastější chybou domácích oprav je snaha ložisko vyrazit nebo naklepat kladivem. Výsledkem bývá poškozená těhlice, otlačené sedlo nebo nové ložisko, které začne hučet po pár týdnech. Ložiska se stahují a lisují rovnoměrnou silou v ose. K tomu slouží stahováky ložisek, speciální sady na ložiska nábojů kol nebo dílenské hydraulické lisy. Kdo takové vybavení nemá a nechce do něj investovat kvůli jedné opravě, udělá lépe, když auto svěří servisu.
Ucho jako první diagnostika
Nejlepší prevencí je pozornost. Stačí čas od času vypnout rádio, pojet chvíli po rovné silnici a zaposlouchat se. Zvuk, který přibývá s rychlostí a mění se v zatáčkách, si zaslouží kontrolu dřív, než se z drobné opravy stane výměna kotoučů, destiček a ložiska najednou. Podzimní přezouvání je pro takovou kontrolu ideální příležitostí. Kolo je stejně sundané a vůli v ložisku pozná každý mechanik během pár vteřin.